Myslím, že bych se měla dát na dráhu zločinu. Momentálně, tváří v tvář nezaměstnanosti, to vidím jako jeden z nejpravděpodobnějších směrů mé další kariéry. Jak jsem na to přišla? Jednoduše! Stačí, když si sundám své charakteristické velké brýle, místo nich nasadím čočky a jsem takřka k nepoznání. Když si pak ještě namaluju obličej válečnými barvami (rozumějte, když se po sto letech nalíčím na svatbu), nepozná mě ani vlastní matka. Můžu tedy, nikým nepoznána, páchat zlo.

Moje kamarádka Anet se zhruba před měsícem vdávala. Nedávno pak zveřejnila pár fotek z jejich krásné svatby a mimo jiné i jednu zvěčňující se šťastnými úsměvy a v plné kráse ji, její svědkyni a mě (jako dala jsem si fakt hodně záležet, abych se těm dvěma vizáží aspoň přiblížila – stejně se nepovedlo). A protože maminka všechny aktéry svatby zná, zatoužila snímky vidět.

Když jsme dorazily k oné zmíněné fotografii, začala se rozplývat – „Jé, Anetka je krásná nevěsta… Té to tak sluší! A ty šaty!“ Pak se hloubavě zahleděla na mě. „A tohle je kdo?!!!“ „Matko?!,“ zavrčela jsem nabroušeně. „Podívej se pořádně!,“ dala jsem jí ještě jednu šanci. „Znám ji? Ta je asi z ženichovy party, ne? Tak už mi to řekni!,“ drmolila zmateně, všimnouc si mého rozhořčení (Matko jí totiž říkám opravdu jen v nejvyhrocenějších situacích)! „MATKO, děláš si srandu?!! Nepoznáš vlastní dítě?“ „Páni, tobě to sluší!“ „To nevyžehlíš!“ 

Bohužel to nebylo poprvé, co se mi to stalo. Velmi podobný příběh se odehrál před 14 dny na Street Food Festivalu, kam jsem si opět vzala čočky, protože bylo asi 45 stupňů ve stínu a já na sobě měla trvalý vodný film (tedy přesněji jsem se potila jako ta příslovečná vrata od chlíva) a to mi brýle neustále sjíždí z nosu a všemožně mě otravují.

I promenádovali jsme se s mužem a kamarádkou mezi stánky a já mávala a rozdávala úsměvy všechny strany. Odezvou mi byly rozpačité pohledy a sem tam vlažné mávnutí, vyjadřující mou absolutní nezařaditelnost… Ve finále jsem suverénně nakráčela ke stánku holek z Dobře naloženy, které už znám z různých akcí delší dobu a na jejich okurkách mám od Apetit pikniku prudkou závislost.

Nadšeně hlaholím už z dálky „Ahoj holky, ještě v tom vedru nejste docela rozpuštěný?“ Načež si holky vyměnily zmatený tázavý pohled (asi jako „Co je to probůh za magora a proč nám tyká?) a odvětily „Dobrý den.“ Snažila jsem se nahodit udičku „Co jsem na Apetitu dostala tu sklenici okurek, tak už jiné nechci! Ještě jednou za ně moc děkuju!“

„Ehm, dobře a nechcete k tomu ještě rýži, slečno, anebo naloženou mrkev nebo kimchi?“ Smutně jsem tedy koupila dvě sklenice okurek a nikým nepoznaná jsem se stáhla zase zpátky do bažin anonymity, kam patřím. Příště už mezi lidi jedině v brýlích.

Musím říct, přestože jsem osoba téměř výhradně introvertní a ve své nenápadnosti spokojená, moje dušička i tak utrpěla mírnou újmu. Každopádně nic, co by nenapravilo něco dobrého. A comfort food je pro mě synonymem pro palačinky, lívanečky nebo vafle. Ententýky, dva špalíky, volba padla na lívanečky. Ale ne jen tak na ledajaké! Na modré

Modré borůvkové lívanečky s letním ovocem 

Ingredience:  

  • 1 hrnek hladké mouky 
  • 1 hrnek polohrubé mouky 
  • 1 lžička sody 
  • 1 lžička prášku do pečiva 
  • 1 lžička soli 
  • 2 velká vejce 
  • 2 hrnky podmáslí 
  • 4 lžíce rostlinného oleje 
  • 2 lžíce třtinového cukru
  • 2 – 3 lžíce českých borůvek 

K podávání: 

  • třešňový řecký jogurt 
  • rýžový sirup 
  • letní ovoce (jahody, maliny, třešně, ostružiny, borůvky) 

Postup

Do jedné mísy prosejte oba druhy mouky s práškem do pečiva, sodou a solí. Ve druhé rozšlehejte vejce s podmáslím, olejem a cukrem. Postupně zašlehejte směs suchých ingrediencí k těm tekutým. Borůvky rozmačkejte nebo rozmixujte a vmíchejte do těsta. Na rozpálenou (v případě potřeby olejem či máslem vymazanou) pánev nalijte menší naběračku těsta a tvarujte okrouhlé lívanečky, opékejte z obou stran dozlatova.

Podávejte s čímkoli máte rádi. Já měla chuť na řecký jogurt (Co vlastně není dobré s řeckým jogurtem?!), rýžový sirup a kupu čerstvého ovoce.

Redakce Receptik.cz

IngredienceRecept

© 2024 receptik.cz | Nakódoval Leoš Lang