Možná tušíte, že kvalitu vaší hřívy kromě péče hodně ovlivňuje i genetika. Tušili jste ale, že dědičná je i nešikovnost ve tvoření jakéhokoli účesu? Já jsem toho živoucím důkazem. Moje maminka to s mými dětskými účesy dotáhla až na cop (obyčejný, ze tří pramenů, žádný zaplétaný upgrade) a já v téhle „tradici“ došla ještě dál. Vlastně jsem jí dovedla k naprosté dokonalosti, protože i culík, který si stvořím s vypětím veškerých sil, vypadá, jako bych se ho pokoušela učesat na ježuře po elektrošoku a ne na své vlastní hlavě.

Následkem toho neustále vypadám jak rozčepýřený vrabec, všude mi z hlavy něco čouhá a někde něco poletuje. Budeme tomu říkat nedbalá elegance (ani Albert Einstein by se za ní nemusel stydět). Pořád nějak nechápu, jak mohou některé příslušnice ženského pohlaví být schopny si zaplést a načesat vlasy tak, že to vypadá víc jako umělecké dílo než účes (chybí mi chromozom?)? Jsou to snad chobotnice a zbylé 3 páry rukou schovávají pod svetrem? Nebo používají k přidržování pramenů i nohy jako opice? Prostě jedna ze záhad vesmíru, které ještě musím vyřešit!

S tím, že nějaký extrémně fešácký a vychytaný účes budu mít na hlavě maximálně na svatbě a až mi budou předávat Nobelovu cenu (a to s naprostou jistotou budou), jsem se už vyrovnala. Předpokládám totiž, že to budu mít celý zástup profesionálů, kteří se o mě postarají, učešou mě, nalíčí a obléknou (no dobře, obléknout se možná zvládnu i sama). S čím se ovšem smířit nemůžu, je moje odrůstající ofina, která mě trápí v podstatě nepřetržitě (vyjma pár dnů po návštěvě odborné krotitelky ofin, mé kadeřnice).

Bez ofiny prostě žít nemůžu (věřte mi, zkoušela jsem to a fotky z tehdejší doby budu používat ke strašení dětí), a tak každý měsíc učiním zoufalý pokus o ostříhání sebe sama. Když jdu potom ke své kadeřnici, zvedne obočí a nevinně a diplomaticky nadhodí „Vy jste se zase stříhala sama, že ano?! Nějak to SNAD napravíme“. Ano, přiznávám se, je to tak. Stříhala jsem se sama. Jako obvykle.

Můj poslední pokus byl ovšem prozatím rozhodně nejkurióznější. Ofinu už jsem měla za svůj život svou vlastní vinou zubatou, podivně šikmou, kroutící se na všechny strany, krátkou, odstávající a značně odstrašující, ale to co se mi povedlo vytvořit teď, nemá obdoby. Pamatujete Lloyda z filmu Blbý a blbější v podání Jima Carreyho? Přesně tak teď vypadám. Koupila jsem si totiž nové nůžky. A ty jsou, na rozdíl od těch starých, ostré. Tentokrát jsem jednou střihla a šup. Nůžky tedy fungují výborně. Ukažte mi nejbližší kanál, půjdu tudy domů.

A doma něco upeču, trouba se totiž hned tak něčeho nezalekne, koneckonců už mě viděla péct v mém apartním pyžamu (Taky se vám dobře peče v nočním úboru nebo je to jen moje úchylka?) i s domácím učesem (gumička a sponečka, koncentrovaná hrůza, přítel tento můj look nazval příznačně „ulízanec“). Takže prostě zvládne i Lloyda. A basta! Bude dort. Nejspíš stejný, jako jsem pekla v neděli. Pomerančovo-levandulový! A navrch bezlepkový!

Pomerančovo-levandulový bezlepkový dort zdobený kandovanými pomerančovými plátky

Ingredience:

  • 4 vejce 
  • 300 g cukru
  • 250 g másla, změklého
  • 150g hustého bílého jogurtu
  • 300g bezlepkové mouky (nebo obyčejné hladké)
  • 50g strouhaných mandlí
  • 1 lžička prášku do pečiva (bez lepku)
  • 1 lžička jedlé sody (bez lepku)
  • 1 lžička vanilkového extraktu
  • 1 sklenička pomerančové marmelády

Náplň:

  • 2 smetany ke šlehání
  • 1 lžíce levandule
  • šťáva ze 2 pomerančů
  • 1 vanilkový puding (bez lepku, používám Alnatura)
  • 1 zakysaná smetana
  • moučkový cukr podle chuti 
  • balíček želatiny v plátcích (6 plátků)

Kandované pomeranče:

  • 300 g cukru krupice
  • 300 ml vody
  • 2 pomeranče nakrájené na plátky (tenké, ale aby se nerozpadaly)

Postup

Na krém si nejlépe den předem svařte obě smetany s levandulí a nechte vylouhovat. Poté slijte přes sítko a nechte do druhého dne (nebo alespoň pár hodin) vychladit v lednici.

Druhý den připravte kandované pomeranče. V hrnci nebo hlubší pánvi smíchejte cukr s vodou a opatrně zahřívejte, dokud se nerozpustí. Poté přidejte plátky pomeranče a nechte probublávat mírným varem 30-40 minut a občas plátky opatrně obraťte. Potom pomeranče opatrně vyndejte a rozložte na plech vyložený papírem na pečení a nechte schnout. 

Všechny tekuté ingredience na těsto mixérem smíchejte a poté zašlehejte sypké ingredience, které jste předem přeseli přes jemné síto, a hotové těsto nalijte do kulaté dortové formy vyložené papírem na pečení. Pečte na 180°C, dokud se těsto nepustí okrajů a nebude zlatavé (pro jistotu do něj píchněte špejlí nebo párátkem, abyste si byli jistí, že není ve středu syrové).

Po vychladnutí těsto seřízněte do roviny a jednou vodorovně prokrojte. Poté spodní díl štědře potřete marmeládou (můžete jí lehce naředit rumem nebo pomerančovým likérem), přiklopte vrchním dílem a stáhněte korpus do ráfku. Okraj ráfku kolem dokola vyložte pruhem papíru na pečení.

Uvařte puding a pomerančové šťávy, nechte ho vychladnout a potom ho prošlehejte a smíchejte ho se zakysanou smetanou (zašlehávejte jí po lžících). Plátky želatiny na pár minut namočte do vody. Vychlazenou smetanu vyšlehejte dotuha. Pomerančový pudink opatrně spojte se šlehačkou a doslaďte moučkovým cukrem podle chuti.

Na plotně nechte v hrnci rozpustit želatinu. Přidejte k ní lžíci krému a pořádně rozmíchejte. Tuto směs poté vraťte do mísy ke krému a opatrně, ale důkladně promíchejte. Krém nalijte na korpus, uhlaďte stěrkou a dejte do ledničky ztuhnout (nejlépe přes noc, ale minimálně na 3 hodiny).

Po ztuhnutí krému povrch dortu ozdobte plátky kandovaných pomerančů. 

Redakce Receptik.cz

IngredienceRecept

© 2022 receptik.cz | Nakódoval Leoš Lang